Vladimír Birgus: Černobílý svět

Vladimír Birgus (*1954) patří už dlouho k významným osobnostem české i evropské fotografie. V této oblasti zastává hned několik náročných rolí. Od fotografa a publicisty až po historika fotografie a pedagoga. S jeho jménem je spjata řada reprezentativních projektů, především souhrnné expozice a knihy Moderní krása – Česká fotografická avantgarda 1918–1948 a Česká fotografie 20. století, které zásadním způsobem pomohly prosadit dílo řady českých fotografů v zahraničním kontextu. V minulosti zhodnotil také tvorbu Františka Drtikola, Jaroslava Rösslera či Eugena Wiškovského.

Jako fotograf dosáhl Vladimír Birgus mezinárodního renomé. Má za sebou desítky domácích i zahraničních vystoupení a jeho tvorba je zastoupena v řadě významných sbírek. Od konce sedmdesátých let 20. století systematicky rozšiřuje cyklus fotografií Cosi nevyslovitelného, ve kterém organicky propojuje prvky sociologického dokumentu se subjektivním pohledem. Své fotografie navíc obohacuje o řadu vizuálních metafor a znaků, jejichž psychologický a emotivní význam podtrhuje symbolicky použitou barevností fotografie. Existenciální a dramatické scény z jeho fotografií se odehrávají v ulicích velkých evropských měst na pozadí obyčejných dnů a pomalu proudících dějin.

Výstava konfrontuje dva světy. Na jedné straně vidíme život v sovětských satelitech ze střední a východní Evropy, na druhé straně život ve svobodnější západní části světa. Na fotografiích ze života v Československu, Sovětském svazu, Polsku, Bulharsku a dalších zemích východního bloku během 70. a 80. let vidíme destrukci prostředí i lidí, kontrasty mezi oficiózní komunistickou pompou a šedí běžného života. V konfrontaci s fotografiemi ze zemí sovětského bloku autor představuje také svobodnější západní svět. Zde můžeme vidět více pohybu, dynamiky a dokonce i úsměvů, zde se ještě více uplatňují konfrontace různých paralelních motivů, které nechávají velký prostor k interpretacím diváků. Východ a Západ jsou však skutečnosti, které mají podle Birguse společné rysy. I na fotografiích z Německa, Francie nebo Nizozemska fotograf vnímá osamělé lidí. Obsedantní myšlenka osamělosti jako by neměla žádné národní, časové ani ideologické hranice.