Colloredo-Mansfeldský palác

Mezi jeho majiteli najdeme řadu zajímavých osobností od hraběte Jáchyma Ondřeje Šlika, popraveného za účast při pražském stavovském povstání, přes jezuitský řád, saského kurfiřta, krutého hraběte Bredu až k Pavlu Jindřichovi knížeti z Mansfeldu-Fondi. Kníže nechal v letech 1736–1737 původní palác, navržený zřejmě Giovannim Battistou Alliprandim, přestavět Františkem Ignácem Preé do vrcholně barokní podoby. Definitivní novorokokovou tvář interiérům stavby pak v šedesátých letech devatenáctého století vtiskla rodina Auerspergů, která pak kolem roku 1900 přestavěla velkou část paláce na luxusní činžovní dům.

Nejkrásnějším a zřejmě nejlépe dochovaným prostorem paláce je taneční sál, jehož definitivní výzdoba byla patrně dokončena v letech 1736–1737. Autory nástropní fresky s námětem shromáždění olympských bohů jsou freskař Pietro Scotti a kvadraturista Giovanni Battista Zeist. Palác je spojen s významnými šlechtickými rody, ale také s kulturními a historickými událostmi, mezi jinými s posledním zasedáním královské rady „zimního krále“ Fridricha Falckého po bitvě na Bílé hoře v roce 1620.

Po druhé světové válce byl palác využíván Československou akademií věd. V současnosti objekt spravuje Galerie hlavního města Prahy, která chystá jeho důstojnou obnovu a zapojí ho do svých aktivit. Prohlídková trasa, která zpřístupňuje návštěvníkům reprezentační prostory piana nobile, seznamuje návštěvníka s historií a architektonickými kvalitami paláce a nabízí jedinečný zážitek z prostor naplněných stopami minulosti a komplikovaného vztahu moderní společnosti k historickému dědictví.

Prohlídková trasa

Prohlídková trasa byla vybudována na několika základních principech, jimž dominuje snaha přitáhnout pozornost především k uměleckohistorickým a architektonickým kvalitám objektu. Jako hlavní nástroj zprostředkování významu a hodnoty paláce jsme proto využili specifickou atmosféru paláce, který je v některých částech dochován v autentickém stavu a jinde je poznamenán celou řadou stavebních úprav i stop jeho užívání v minulosti.

Proto jsme omezili zásahy pouze na bezpečnost návštěvníka, akcentovali jsme zejména dochované původní prvky a vybavení a soustředili se na podání co největšího množství informací o objektu a jeho historii. Základem podoby prohlídkové trasy je idea jakéhosi „kontrolního dne“, návštěvy objektu za účelem poznání jeho podoby v mezistavu, v čase jeho proměny.

Návštěvník se tedy v patnácti zastaveních seznámí s nejcharakterističtějšími prvky paláce, s výsledky stavebně-historických a restaurátorských průzkumů, ale také s jeho vlastnickou historií a společenským a kulturním životem paláce v minulosti a se záměry Galerie hlavního města Prahy. Základním cílem vybudování prohlídkové trasy a zpřístupnění Colloredo-Mansfeldského paláce veřejnosti před plánovanou rekonstrukcí je zejména snaha jednoznačně deklarovat, že Galerie hlavního města Prahy je správcem objektu a počítá s jeho využitím pro své kulturní a výstavní aktivity.

Nejbližším úkolem je také uvést objekt do povědomí širší veřejnosti, získat podporu pro budoucí rekonstrukci objektu a jeho dlouhodobé užívání pro kulturní účely. V praktické rovině to rovněž znamená ověřit provozní možnosti objektu a získat základní informace o chování a potřebách jeho návštěvníků, ale také podniknout první kroky k identifikaci a budování specifických cílových skupin.