hrad a zámek, purkrabství hradu a sýpka Klenová

Okresní galerie Klenová byla založena v roce 1964. Prvním ředitelem byl jmenován klatovský malíř Vladimír Levora, který se zasloužil o zpřístupnění tehdy zpustlého hradu a zámku. Galerie začala postupně budovat vlastní sbírkový fond. V počátečních letech se vystavovalo převážně české umění 19. století ze sbírek Národní galerie v Praze a Západočeské galerie v Plzni. V roce 1973 ztratila klenovská galerie samostatnost a stala se součástí Okresního muzea v Klatovech. Akviziční i výstavní činnost galerie byla v té době omezena, navíc zde chyběli odborní pracovníci. V historii galerie však existují světlá místa, která stojí zato připomenout. Jedním z nich byla legendární výstava Maxmiliána Pirnera v r. 1979, připravená Dr. Romanem Prahlem, dalším pak otevření stálé expozice malířky Vilmy Vrbové - Kotrbové a jejího manžela restaurátora Františka Kotrby ve Vile manželů Kotrbových (1976, v r. 1989 byla zrušena). Z oblastí akviziční je třeba zmínit nákup velkého souboru významných umělců tehdejší střední generace v r. 1987 a 1988 (J. Sopko, I. Ouhel, M. Rittstein, V. Novák, J. Sozanský, V. Bláha, F. Hodonský a další) v rozsahu a kvalitě, které neměly v Čechách obdoby. Tento počin pak předznamenal činnost galerie po r. 1989.

 

Současná Galerie Klatovy / Klenová vznikla v přímé souvislosti s listopadovými událostmi v r. 1989. Tehdy se podařilo "vybojovat" přízemí domu č. 149/I na klatovském náměstí, kde se nacházela expozice městského muzea z dějin dělnického hnutí, a uspořádat zde výstavu fotografií z listopadových demonstrací. Ve stejném duchu se nesla i druhá výstava, jež představila fotografie ze sovětské okupace v r. 1968. Protože následovaly další akce, které už měly ryze výtvarný charakter, bylo rozhodnuto, že výstavní činnost v těchto prostorách dostane oficiální ráz. Vhodným řešením se ukázalo spojení s galerií na zámku Klenová, která v té době byla součástí muzea. Vznikla samostatná instituce s novým názvem Galerie Klatovy - Klenová, která přešla pod nového zřizovatele - Ministerstvo kultury.

 

Před novým vedením galerie stál v první řadě úkol zastavit postupné chátrání zámku Klenová, ve kterém se objevila dřevomorka, a konzervace hradního torza. Posledně jmenované je téměř nepřetržitá práce, která pokračuje od šedesátých let až dodnes. Také klatovská Galerie U Bílého jednorožce prošla úpravami. Zpočátku se vystavovalo pouze v přízemí a v prvním patře, časem bylo upraveno podzemí se zajímavými sklepními prostory a v r. 1992 i druhé patro. Na jaře roku 2008 byla v přízemí otevřena galerijní kavárna, v níž se konají vernisáže.

Po své reorganizaci galerie razantně změnila svou koncepci. Z Klenové byla odstraněna venkovní expozice soch, v níž převažovali autoři poplatní předchozímu režimu a venkovní prostory byly doplněny o plastiky špičkových českých umělců (např. J. Róna, J. Seifert, M. Kotrba). Jak přibývaly výstavní prostory (v současnosti na Klenové hrad, zámek, sýpka, purkrabství, hranolová věž), získával na rozmanitosti i výstavní program. Galerie se začala orientovat na současné umění a snažila se o  mezinárodní přesah svých aktivit, které zahrnovaly hlavně Slovensko a Itálii, kde vznikla spolupráce s významnými kurátory a umělci (V té době se uskutečnila i reciproční výstava z galerijní sbírky v italském Saló.) Dále se soustředila na umění českých exulantů, pořádala mezinárodní sympózia, střídavě pro studenty výtvarných oborů a erudované výtvarníky.