Hlavní budova muzea

Počátky muzejní činnosti v Žatci spadají do devadesátých let 19. století. V roce 1896 bylo založeno německé Městské muzeum v čele s tehdejším ředitelem gymnázia Josefem Hollubem, Josef Hollub strýcem slavného cestovatele Emila Holuba. Sbírky byly původně shromažďovány na radnici, později v budově sirotčince v Husově ulici.

V letech 1929 - 1939 bylo muzeum v budově bývalého gymnázia na dnešním náměstí 5. května. Od roku 1940 se muzeum přestěhovalo do svého současného místa působení v Husově ulici. Významnými osobnostmi, které řídily Městské muzeum, byli mj. ředitelé dr. Maxmillian Wurdinger a dr. Hermann Fődisch. V národnostně smíšeném prostředí Žatce bylo v roce 1925 založeno České menšinové muzeum. V jeho čele stál učitel a vlastivědný pracovník Karel Alois Polánek. Expozice byly pro veřejnost otevřeny v roce 1927 v budově Obecné školy na dnešní Pražské ulici. Muzeum a Český muzejní spolek pro kraj Žatecký vydávaly vlastivědný časopis Krajem Lučanů (1928 - 1949). V době okupace byly sbírky obou muzeí zčásti sloučeny. S poválečnou činností muzea je spojeno jméno žateckého učitele Františka Ladislava Kopeckého. Ten se zasloužil o znovuotevření v roce 1947, kdy muzeum prezentovalo sbírky obou předválečných institucí. Až do roku 1960 fungovalo muzeum jako okresní, později jako Městské muzeum v Žatci. Jelikož vždy v minulosti přesahovala činnost muzea rámec katastru města, byl udělen v roce 1991 muzeu statut regionální instituce rámcově pro oblast středního Poohří (Žatecko, Podbořansko).